Naši členové se pravidelně účastní dle svých možností sportovních akcí. Po orientačních závodech jsme se rozhodli zúčastnit se pod hlavičkou APROPO série turnajů v boccie. Boccia je sport určený pro osoby s těžkým tělesným postižením, kde je důležitá přesnost odhodu míčku a mnohem důležitější je naplánování strategie kam míče umisťovat. Boccia je obdoba olympijského sportu curling s tím rozdílem, že curling se hraje s kameny a na ledě a boccia v tělocvičně s míči. Prvního turnaje letos jsme se zúčastnili v Havířově, kde organizace Help klub Havířov připravil protěžce tělesně postižené sportovce vydařené závody. Za Apropo na turnaji nastoupili Jiří Michelfeit, Jiří Antonín, Jana Kawuloková, Milan Lučný a Radim Běleš. Tento pětičlenný tým vybaven novými dresy zaznamenal vynikající výsledky. Až do finále postoupili oba naši členové Jiří Michelfeit a Jiří Antonín, kde si to rozdali o celkové vítězství. Šťastnější byl Jirka Michelfeit a stal se celkovým vítězem. Na druhém místě skončil Jiří Antonín. Trochu smůly si odbyl Milan Lučný, kterému se nepodařilo postoupit ze skupiny do závěrečných bojů. O jeho nepostupu rozhodlo pouze skóre všech uhraných míčků. Rovněž Janě Kawulokové se nepodařilo postoupit ze základní skupiny. Radim Běleš ze skupiny sice postoupil, ale ve vyřazovacích bojích narazil na svého kolegu a pozdějšího vítěze Jiřího Michelfeita a ten mu vystavil stopku v turnaji. Radim Běleš se tak musel smířit s umístěním na 5-8 místě. Celodenní turnaj měl výbornou úroveň a APROPO se nesmazatelně zapsalo do povědomí a příště budou muset soupeři s námi počítat.

Zase skončila jedna zima, období, které člověk pohybující se pomocí invalidního vozíku dvakrát nemusí. Proto jsme na počátku jara uspořádali pro své členy rekondiční sraz za účelem intenzivní rehabilitace a společenského setkání. Dění se konalo v ozdravném centru Ještěrka v Ostravě Bartovicích. Sešli jsme se v počtu bezmála 30 lidí. Léčebné centrum AKTIN nám dalo k dispozici bazén s horkou vodou, vířivé vany, parafín a hlavně maséry. Ti nám pomohli setřást ze sebe poslední zbytky zimy a rozproudili naše těla pro vykročení do jara. V odpoledních hodinách po rehabilitaci jsme navštívili Hasičské muzeum v Ostravě. Bylo před pár lety zrekonstruováno a celá prohlídka je udělána bezbariérově. Za výborného přístupu a výkladu místního průvodce jsme se mohli seznámit s historií i současnosti hasičského řemesla a mohli si osahat nejenom moderní vybavení dnešních hasičů. Rádi bychom touto cestou poděkovali lidem, kteří nám tuto prohlídku umožnili bezplatně. Myslím, že se rekondiční setkání členů APROPO vyvedlo. Za krásného jarního počasí jsme prožili hezký den.

Také letos uspořádalo APROPO křesťanský pobyt v Hodoníně u Kunštátu. Konal se 21.-25. dubna 2010. Přihlásilo se 22 účastníků. Osobní asistenci nám jako loni zajišťovali Maruška Koblihová, Hanka Führerová a Honza Smola. Touto cestou Vám děkujeme. Na křesťanský pobyt i tentokráte zavítal Milan Swider z Krnova. Společně jsme se s nim zamýšleli nad Biblí. Jsme rádi, že naše pozvání opět přijal. Na pobytu nechyběl ani tradiční turnaj v boccie s netradičními cenami. Ty do soutěže věnovaly a vlastnoručně vyrobily účastnice pobytu Hanka Führerová a Jarka Janíčková. Hlavním hostem pobytu byla Lenka Freitingerová, farářka Českobratrské církve evangelické. V její společnosti jsme strávili příjemné páteční dopoledne. Pro večerní program bylo připraveno promítání filmů s křesťanskou tématikou Luther a Svatá Rita a také kázání P. Vojtěcha Kodeta. Jsme rádi, že se všichni zúčastnění zapojili a pomohli vytvořit dobrou atmosféru. Nejen turnaj, ale celý pobyt zdokumentoval Pepa Osmančík. Přestože nám letos počasí moc nepřálo, pobyt si všichni užili. Doufáme, že příští rok se opět sejdeme v obvyklé sestavě a snad uvidíme i nové tváře.

Čtyři květnové dny roku 2010 patřily našemu prvnímu letošnímu rekondičnímu pobytu. Byli jsme na zcela novém místě v obci Rakvice ve vinařské oblasti Pálava. V penzionu U Šutráku nám manželé Škarkovi (majitelé penzionu) vyšli maximálně vstříc. Kde se dalo dodělali nájezdy a tak nám připravili podmínky, že se mohlo bez problému ubytovat téměř 20 lidí na vozíku. V areálu penzionu jsme mohli využívat tenisové kurty, vířivé vany, bowling, aj. Veliký úspěch na pobytu zaznamenala páteční večeře. V penzionu nám připravili grilované sele. Nejlepším na programu byla ale asi ochutnávka vína. Degustovali jsme vzorky místního výrobce Víno Rakvice s.r.o. Pěkný program pobytu navíc obohatili Petr a Markéta Šebestovi, kteří pro nás neúnavně připravují společenské hry. Novinkou v jejich repertoáru byla velká nástěnná hra scrabble doplněná pantomimou. Součástí pobytu byly i výlety, na které se vyjíždělo individuálně. Rakvice jsou výborně položeny a tak o výběr míst nebyla nouze. Nejčastějšími terči výletníků byli nedaleký Lednicko-Valtický areál, město Mikulov a archeologické muzeum Slovanské hradiště v Mikulčicích. Na své si i přes nevlídné počasí, které panovalo, přišli milovníci rybolovu. Součástí penzionu je rybník, v místním nářečí Šutrák, a ryby tam opravdu braly. Nedílnou součástí našich pobytů jsou masáže a individuální cvičení. Tato rehabilitace byla stěžejním programem po všechny dny i na tomto pobytu. Jedinou kaňkou rekondice bylo již zmíněné nevlídně chladné a deštivé počasí, které po našem odjezdu odstartovalo vlnu povodní. To ale nic nezměnilo na tom, že pozitiva na pobytu převažovala a tak se určitě v květnu v roce 2011 v Rakvicích znovu sejdeme.

Druhá letošní rekondice se uskutečnila také na nově objeveném místě a sice v Horním Bradle. 10.7.2010 se zde sjelo bezmála 70 účastníků, aby si užili 7 nerušených dní plných odborné rehabilitace, zábavného programu, výletů a jiné zábavy. Na rekondici byli zajištěni skvěle připraveni osobní asistenti. Svou pílí, ochotou a naprostou přirozeností nám handicapovaným umožnili zapomenout na svá postižení a dopřáli nám plnohodnotně prožitý týden, kdy jsme nemuseli vnímat svá postižení jako překážku. Jmenovat je není potřeba, protože jsou všeobecně známí. Zmíníme jen jedno zcela nové jméno. Jako úplný nováček s námi vyjel Radim Kocián. Výborně zapadl mezi naši partu. Spoustu lidí natolik oslovil, že si nedovedou představit příští rekondici bez něj. Doufáme, že Radim to cítí podobně a příště si svou dovolenou naplánuje tak, aby mohl s námi absolvovat další pobyty. Od prvního dne rekondice se pro všechny účastníky rozjela rehabilitace a masáže. Čtveřice Jiřka, Lenka, Eva a Vlaďka od prvního dne intenzivně napravovala naše bolavá těla. Program rekondice byl opět pestrý a bohatý. Na každém bylo jen si vybrat čeho se zúčastní. Velký zájem byl o přednášku cestovatele Jiřího Máry a jeho rodiny. S invalidním vozíkem procestovali spoustu exotických zemí světa. S nemalým zájmem se setkala i firma Otto Bock. Přivezla nám představit nabídku svých invalidních vozíků. Své povídání a ukázku běžně dostupných vozíků zpestřila tím, že přivezla dva netradiční vozíky; troufně řečeno pořádné káry - golfový vozík a terénní čtyřkolku poháněnou dvěma motory ovládanou joistykem za cenu těsně pod hranicí jednoho milionu korun. Tyto modely byly opravdovou atrakcí, kterou spousta účastníků vyzkoušela. Celý týden byl zpestřen hrou a zábavou. O tu se postaral náš asistent a bavič v jedné osobě Petr Šebesta. Spolu se svou manželkou Markétkou zajistil na rekondici to, na co my budeme celý rok vzpomínat - sportovní zápolení, turnaj v boccie, turnaj ve stolním tenise, taneční večery s hudbou, scrabble, bingo, dražbu, táborák, živé člověče nezlob se a tvořivé dopoledne (převážně dámy a slečny se mohly naučit vytvářet hezké předměty pomocí ubrouskové techniky). To vše a mnoho jiných věcí mohli díky Šebestům prožít všichni účastníci, kteří se rozhodli vycestovat s námi na rekondiční pobyt. Doslova in v Bradle byla boccia. Kromě velkého turnaje, který se konal bez rozdílu postižení a věku, se každý den hrálo a hrálo. Pavel Báča přivezl na rekondici hodně drahou originální sadu míčů a snad i díky tomu se stala boccia onen týden tak populární. Došlo to až tak daleko, že se vedení APROPO rozhodlo tyto sady zakoupit a bude se snažit aktivně zapojit své členy do tohoto paralympijského sportu. Počasí vyšlo v Bradle na výbornou. Teploty každý den dosahovaly, až přesahovaly tropické hodnoty. Ke schlazení byl k dispozici místní bazén. Býval v obležení mnohdy i do pozdních večerních hodin. Počasí bylo opravdu krásně letní. Umožnilo absolvovat spoustu výletů. Oblíbeným místem byl zámek Žleby, vedle kterého byli k shlédnutí bílí jeleni a ptáci a zámek Slatiňany, vedle kterého byl přístupný hřebčín. Vhodných podmínek pro vozíčkáře v Horním Bradle opět využijeme a v roce 2011 zde rekondici zopakujeme. Úplným závěrem děkujeme maličkým mažoretkám za milé vystoupení, které si pro nás, coby naše spolubydlící, připravily.

Letos podruhé byly pro nás připraveny vířívé vany, bazén s teplou vodou, parafín, maséři a jiné doplňkové rehabilitace, které jsme na 100% využili. Svědčí o tom 87 odebraných procedur. Po rehabilitaci jsme v areálu ozdravného centra ještě poobědvali a poté jsme vyrazili na předem domluvenou prohlídku hornického muzea na Landeku v Ostravě. Slibovaná možnost podívat se na vozíku pod zem a trochu nakouknout do hornického řemesla se splnila....sfárali jsme pod zem i s invalidním vozíkem. Pro mnohé to byl jedinečný zážitek. V cvičné štole jsme měli možnost udělat si představu v jakých podmínkách horníci pracují. Jediné co si ale nikdo nemohl vyzkoušet bylo teplo, v kterém horníci normálně uhlí těží. Určitě by to všichni rádi v pátek uvítali. Cvičná štola je kousek pod zemí a v podvečer 15.10. tam byla opravdu zima. Na mnohých byla pak vidět úleva, když z dolu vyfárali, nasedli do aut a pořádně si zatopili. Muzeum na Landeku stojí za to ještě jednou navštívit a prohlédnout si celý areál. Určitě ale v teplejším období.